Mé sportovní statistiky 2020

Už nějaký čas pracuji při svém sportování s aplikací Runtastic (nově adidas Running). Aplikaci jsem začal používat v dubnu roku 2016, kdy jsme za celý rok realizoval změřené 2 aktivity a to běhy délky 1,9 a 3,4 km :). V roce 2017 jsme se pochlapil a šlo už o celých 16 aktivit v celkové délce 53 km. Pak už to šlo poměrně rychle nahoru.

Pohybové aktivity 

(chůze, běh, inline brusle, cyklistika, okrajově plavání, tenis):

• 2016: 2 aktivity, 5,3 km
• 2017:16 aktivit, 53 km
• 2018: 32 aktivit, 112 km
• 2019: 128 aktivit, 612 km
• 2020: (do října): 192 aktivit, 1 275 km

Více sem se rozpohyboval v prosinci roku 2018 a vlastně všechny aktivity byly prostá chůze, kdy sem jednoduše začal chodit a to cca 5 - 7 km / den. Po okolí domova, práce, k mámě apod. 

Chůze pokračovala až do března 2019. Zahlédl sem kdesi na internetu hobby běžeckou tour RunTour a jak sem byl neuvěřitelně nadšenej s tím, že na sobě začnu něco dělat. Přihlásil sem se společně se svojí ženou. Byl z toho první běžecký výkon na 3 km a velmi náročný běh :) Byl se naprosto vyřízenej a současně šťastnej.

Během roku 2019 to celé pokračovalo přes 8 běhů, od druhého běhu v Ústí jsem přesedlal na trať 5 km a z časů kolem 31 min. to dostal na cca 25:30 nejlepší časy. V té době jsem hrál na podzim 2019 ještě tenis a chodil 1x týdně k trenérovi, což mně opravdu hodně bavilo. Chodil jsem v té době také pravidelně na fyzioterapii (v případě zájmu mohu doporučit), měl čas od čas takové začínající civilizační problémy ze zády a postupem času jsme společně  přišli na to, že mi zádové problémy způsobuje tenis. Nebylo úplně jednoduché mentálně se hraní vzdát, opravdu hraju rád už od mládí, ale za ty problémy se zády to nestálo. Zdraví mi taky neprospěl zimní WinterTour a Night Run, kde sem začal běhat 8 a 10 km.

Na začátku roku 2020, vlastně za první covid doby sem skrze různá vyšetření bohužel zjistil, že už mám nějaký věk. V mých 46 letech mi byla diagnostikována začínají předstupeň artrózy kyčlí, resp. lékařsky nerovnosti na kyčelních kloubech na okrajích acatebula. Což pro mně znamená: omezit na maximum sport s dopady, tj. moje běhání a také bohužel stepování :( Co se dá dělat .. Doporučení: chůze, cyklistika, plavání .. Šok a emoce! Zklamání. Proč zrovna já že ..

Srpen 2020. Šok odezněl, ego usměrněno. Začínám svou cyklistickou kariéru! Po konzultacích s kolegy jsem zakoupil horské kolo. Roztáčím kolečka kola a během měsíce přejedu garanční limit kola 200 km za 4 týdny na 350 km :)) Je to paráda! Objevuju nepoznané - mám zase nějakou aktivitu, kde se dá posouvat, kde se fyzicky ´zničím´ a co mohu měřit :) Začínám jezdit do práce na kole, je to cca 11 km přes Prokopské údolí, takže horské kolo se hodí.

Mezi tím plánuju jedno z posledních soutěžních vystoupení ve stepu v duetu a triu na MČR TAP. Rozlučkové. Ještě bych chtěl být znovu na parketě a užít si záři reflektorů. Dále už to pro mně nemá smysl, step je technická disciplína, tréning je nutný. Nebavilo by mně pokračovat bez tréningu na nižší, horší úrovni. Nechci si taky zkracovat životnost částí těla. Tak snad MČR ve 2021, letos to nevyšlo.

Vzpomněl jsem si na jedno z hesel Jaroslava Duška (či někoho v jeho interpretaci ..): "Buďte vděční, že se můžete hýbat i když vás něco bolí. Až budete mrtví, nebude vás už bolet vůbec nic."

A tak jsem vděčný. Jezdím na kole. Cvičím. Zpevnit střed těla je nyní zásadní. Občas, aby to ortoped nevěděl, si nějaký ten běh zaběhnu, ale už netrénuju pravidelně. Je to spíše svátek a vyjímečnost. Cítím, že jízda na kole mi na kyčle reálně pomáhá a přitom se dá krásně sportovat. A určitě existuje i nějaká cyklistická tour :)!