pondělí 12. srpna 2013

Pomáhejme, když to jde

Životní okolnosti mě přivedli k několika charitativním příspěvkům těm, kteří to potřebují. Už nějaký čas přispívám na úrovni stokorun měsíčně. Což není mnoho, ale když to udělá každý je z toho ve výsledku hodně. Dělám to pro to, že v tom cítím energii, a také určitou pokoru, že když se opět hrabu nahoru, měl bych podporovat, pomáhat. Kolování energie :)

Takže pro vaši inspiraci a připojení se :)

Poskytují zdravotnickou pomoc v zemích, kde neexistuje, nebo si ji obyvatelé nemohou dovolit. Tyhle doktoři jsou pro mně hrdinové, věřím že svojí práci musí dělat především z přesvědčení.
http://www.lekari-bez-hranic.cz/


Poskytují dětem vlastní rodinu, pomáhají jim připravit se na život, podporují jejich bydlení, pěstouny apod.
http://www.sos-vesnicky.cz/




Nadační fond, který podporuje rodiny, jejichž rodiče, či děti jsou ohroženi rakovinou a tato nemoc je dostala do finanční tísně. Projekt je dílem úspěšných podnikatelů, kteří po prodeji své firmy založili tento projekt.
http://www.dobryandel.cz/



Připojte se! i kdyby jste dávali desetikoruny měsíčně - váš příspěvek má ohromný smysl!

Na závěr polemika s názorem, že charita je akt osobního sobectví. Nesouhlasím s tímto názorem. Nemám sílu na argumentaci, ale nějak vnitřně cítím, že to tak není. Nemyslím si, že každý dělá charitu kvůli svému pocitu, či mínění o něm.  Ono je to ve výsledku stejně jedno jaká je pohnutka na vstupu - důležité je, že se daří prostředky sbírat a přerozdělovat potřebným i v tak racionálním a egoistickém světě jako je kapitalismus. A o tom, že se to daří, svědčí třeba tyto projekty.

Žádné komentáře: