POLEMIKA: Pojem "šmejdi" ve veřejném prostoru

ČT přišla s novým dílem pořadu Infiltrace, který stojí na utajeném proniknutí do prostředí, které chce mapovat. Poslední díly v roce 2018 se zabývají mimo jiné odhalováním a dokumentaristikou činnosti tzv. "šmejdů", tedy firem, které na předváděcích akcích pro důchodce prodávají několikanásobně předražené výrobky. Pojem "šmejdi" přinesl, a ve společnosti je dále obecně užíván, dokumentární film Šmejdi Sylvie Dymákové v roce 2013. Film zachycuje skrytou kamerou manipulaci a další praktiky prodeje na výjezdových předváděcích akcích pro seniory. Autorky filmu jezdily několik měsíců se skrytými kamerami po předváděcích akcích v přestrojení za seniory v takovém oblečení, aby vypadaly jako zástupce sociálně slabší vrstvy. [zdroj Wikipedie].

O tom, že manipulovat kýmkoliv, ať lidmi seniorního věku, nebo jakýmikoliv jinými lidmi, formou nátlaku, lhaní a podvádění - zkrátka činnosti, která je nejen protizákonná, ale zejména morálně odsouzeníhodná, není žádných pochyb. Není to činnost firmy, která je win-win a tyto firmy jdou za hranu zákona a přijatelných měřítek obecné etiky. Dělají to firmy, které nezajímá přínos ´prodávaných´ věcí, jdou čistě za svým cílem zisku za jakoukoliv cenu při použití praktik, které jdou proti systému, zneužívají a podvádí. Je nepochybně veřejným zájmem, že média a to nejen ČT se tomu věnují a díky svému mediálnímu vlivu dokumentují a mění situaci. Poskytují státu a jeho institucím podklad pro nastavení zákonů, případně materiál pro PČR a orgánům činným v trestním řízení.

S tímto nehodlám polemizovat. S čím však polemizuji je stav, který nachází analogii v celosvětové kampani na sociálních sítích #MeToo. A nyní reaguji na tento díl Infiltrace: Obchod s důvěrou. Hezky česky bych to nazval "nevylévejme s vaničkou i dítě". Ne každé call-centrum jsou šmejdi. Ne všichni  prodávající telefonem jsou šmejdi. Ne všichni co pilují své argumenty pro to, jak prodat svoji službu či produkt jsou šmejdi. Tato paušalizace se dá udělat velmi snadno a velmi rychle a není v pořádku. Nedělají to totiž jen ti co aktivně oslovují své potencionální klienty - dělají to i supermarkety svojí formou, kdy optimalizují regály tak, aby ve výši očí bylo to, které chce obchod co nejvíce prodat, nebo když obchody lákají na různé slevy, kdy před slevou zboží zdraží, takže sleva je čistě virtuální a vymyšlená. Obdobnou optimalizaci dělají firmy, které precizují marketing svých televizních reklam, kdy fungují děti, vědecká zjištění čísla apod. To je také optimalizace, to by se také dalo nazvat manipulací.

Podle mého názoru je podstata moderního kapitalismu, že v nastaveném zákonném prostředí se firmy snaží o to, aby získali své klienty, aby prodali své zboží a služby. Je to legální a legitimní přístup. Neobhajuji v žádném případě šmejdy. Ohrazuji se proti nebezpečí paušalizace a politické korektnosti. Ano, upozorňujme na nekalé praktiky, ovšem nevylévejme s vaničkou i dítě. Telefon sám o sobě za to nemůže, mohou za to konkrétní firmy a konkrétní lidé. Prodávat je podstatou činnosti firem komerčního charakteru ať už někdo chce, nebo nechce. Všichni, kterým se firmy snaží prodat své služby nebo zboží mají možnost ale také odpovědnost, toto odmítnout. To, co je podle mého názoru důležité je apelovat na osobní odpovědnost všech lidí a firem. Osobní odpovědnost znamená, že každý je odpovědný za své jednání a chování - pokud si něco koupím a souhlasím s nákupem, musím plnit své závazky na straně jedné, na straně druhé je odpovědností a zákonnou povinností těch co prodávají, aby poskytovali pravdivé informace, nelhali a nepodváděli. Je to obdobné jako v případě aktuálního stavu diskuze o exekucích a dlužnících - na jedné straně se hovoří o tom, že těch lidí v problémech je obrovské množství a nevyhrabou se z toho sami, na straně druhé se velmi málo uvádí, že ti lidé se do problém z velké míry dostali sami, protože prostě na dluh se nežije a když nemohu splácet, nemám si půjčovat (toto zjednodušuju a jsem si toho vědom .. neorientuju se v této problematice dostatečně).

Všichni mají povinnost dodržovat zákony této země, etika je obecně nastavena. Na odchylky máme zákony a soudní soustavu na rozhodování co je a není v souladu. Na pranýř patří firmy, které lžou, podvádí a nedodržují zákony. Stejně jako na tento pomyslný pranýř náleží osoby, či firmy, které si něco koupí a neplní své závazky, jsou dlužníky apod. Dlužníkem se totiž člověk nerodí, ale stává. Nepranýřujme systém moderního kapitalismu, kdy je prodej předmětem profesionální přípravy a školení - to podle mého názoru do tohoto prostoru nepatří. Stejně tak se totiž také profesionalizuje strana příjemců prodejního sdělení. Nepranýřujme firmy za to, že maximalizují svůj obrat a zisk - je to jejich činnost  - samozřejmě s podmínkou zákonného jednání.

Apeluji také, aby mi nebylo podsouváno, že relativizuji nebezpečí šmejdů, není to tak. Zamýšlím se nad tím, kde začíná a končí možnost označit šmejdem toho, na koho tato nálepka a označení nepatří. Média mají nejen právo a možnost, ale také svoji odpovědnost v podaném kontextu informací. "Šmejdi" je dnes buzzword, stejně jako "kampaň, "účelovka".

Byly jsme také za "šmejdy" označeni. Je pravda, že několik stížností pořadu Černé ovce ČT měl racionální jádro. Udělali jsme chyby v jednotlivých případech a to několika jednotkách z 30 tis. našich klientů. Šmejdství není a nebyla naše strategie. Poučili jsme se z toho. Udělali jsme systémové změny. Pracujeme s tím v činnosti firmy. Získali jsme nálepku a označení. Stejně jako je právem veřejně informovat, je také právem se veřejně hájit. Posouzení nechť si každý udělá sám. #NejsmeŠmejdi! Poznámka na závěr: jsem si vědom jisté provokativnosti názoru, včetně možnosti nesouhlasných komentářů ..