Zdálo se mi to nebezpečené. A na stepařském semináři, který jsem vedl v polské vesnici Koszęcin v Polsku, až bláznivě lehkovážné. Stepaři o svá chodidla pečují, protože je prostě velmi potřebují. Mám připustit, že bych si je mohl popálit, nebo rozedřít o ostré střepy?? Proboha proč? Ale pak koukáte na kolegy, kteří v sobě překonají prvotní strach a nejistotu a jdou do toho a chcete taky. Nikdo se nespálil, nikomu netekla krev. Prostě to jen přešli.Mám to vyzkoušet? Vyzkoušel jsem. Bezprostřední pocit byl báječný :) Lehký a pozitivně nabíjející. Dokázal jsem to! Senzace! Gratulace od ostatních a černé nohy od popela :) Život stojí za to!
I přes to, že to byla akce pojatá více jako ´fyzika´ (popel učiní na žhavém uhlí izolační vrstvu, musíte jít klidně a váhu rozložit jako při normální chůzi), než jako ´mystika´ (nutno se dostat do stavu transu, kdy si vsugerujete že to nepálí a nebolí), to bylo zajímavé a přínosné.
DOTATEK: vyzkoušel jsem pouze díky tomu, že jsem se přesvědčil na vlastní oči, že organizátor přešel bez problémů. Doporučuji si zachovat selský rozum, zda a s kým realizovat podobnou akci. Rozhodně nedoporučuji vlastní pokusy.
No comments:
Post a Comment