Měl jsme tu čest, že mne oslovila paní Ivana Gottová, zda bych naučil Karla Gotta stepovat.
Přiznám se, že na první lekci k němu domů na Betramku jsem šel opravdu s mírnými obavami jak tohle celé dopadne. Musím ale říci, že byl lidsky velmi milý a snažil se. Na fotografii vidíte obývák, srolovaný koberec a za námi nahoře na knihovně tu úctyhodnou sbírku zlatých slavíků.
On sám to ve své knize popisuje takto:
"Tou dobou mé dcerky navštěvovaly hodiny stepu a doma pak přede mnou pilně trénovaly v obývacím pokoji na mých vzácných, ale za ta léta už beztak poškrábaných parketách .. Z legrace jsme řekl ženě, že by byl dobrý fór, kdybych publikum šokoval stepem.
´Když může Helena Vondráčková a Jirka Korn stepovat jako Ginger Rogers a Fred Astaire, tak proč ne já?´ řekl jsem v žertu. Jenže Ivanka se tohoto nápadu chytla a neuplynulo ani pár dnů a překvapila mě jedno odpoledne doma krabicí originálními stepařskými botami. A kdyby jenom to. Dokonce rovnou přivedla i profesionálního stepaře. Sice to nebyl Angličan, jako v případě Heleny a Jirky, ale za to se mnou začal zkoušet se smrtelně vážnou tváří. Ani jsem se nenadál a měl jsem svou první hodinu stepu. Než jsem si stihl nazout černé kožené boty, pobité zespodu na podrážce kovovými plíšky, Ivana s mým novým učitelem hbitě srolovali koberec a já se jal po holčičkách dál ničit své vzácné parkety. Pod kobercem se ty díry v dřevěné podlaze naštěstí ztratí, uklidňoval jsem se. Jen jsem stále nemohl uvěřit, že ti dva to myslí vážně, kroutil jsme hlavou a jen se nevěřícně usmíval. - Je fajn si klást stále nové cíle. Začala má lekce ..
"Pane Gotte, nejprve se na mě dívejte a pak budete opakovat kroky," říká mi pan Kočí.
"Je to jednoduché - tap, heel, stamp." vysvětluje dále. Veškerou svou koncentraci upínám k jeho nohám.
"Aha, chápu, myslíte - bříško, pata, celá noha!"
Mám dojem, že mě nohy vůbec neposlouchají. Že si dělají naprosto, co chtějí. Přesto signál z mozku je nervovou soustavou vysílán do nohou zcela zřetelně. Vždyt je to jasné jako facka:
"Bříško, bříško, pata, pata, celá noha," říkám si pro sebe. Nohám to zřejmě úplně jasné není. Můj pedagog má se mnou svatou trpělivost. Po celé hodině jsem konečně schopen udělat základní stepařské kroky. Přestože mě pan Kočí chválí a žena a děti povzbuzují, jsme přesvědčený, že ať se budu snažit sebevíc, náročnější choreografické kroky už asi do hlavy ani nohou nedostanu. Nevěřím si, ale vzdávat to před rodinou a mistrem stepu nechci.
Zkrátím to ..
Nešlo mi to zas tak špatně, ale do začátku turné zbývala jen krátká doba a nebylo by v našich silách mé stepařské číslo dovést k dokonalosti. Asi u čtvrté lekce, kdy už jsem docela bravurně ovládal step, tap, stamp i pick up, jsem to vzdal.
Ale byl jsme za svoji novou zkušenost opravdu rád. S holčičkami jsme si poté občas celá rodina rádi obuli stepařské boty a společně - v osmi nohou - dál dělali díry a škrábance do našich parket.
Jen mě trochu mrzelo, že jsme nemohl svým nově objeveným talentem během posledního velkého turné v roce 2014 oslnit své příznivce. O mých úsměvných stepařských zkušenostech (téměř v pětasedmdesáti letech) se tak mohou dočíst alespoň teď."
úryvek je citace z knihy Má cesta za štěstím, Karel Gott, Karel Gott Agency, Praha 2021
I mě mrzelo, že Karel neoslnil své fanoušky stepařskou produkcí. Za snahu a otevřenost ve svém postavení a věku měl však můj velký obdiv.
Žádné komentáře:
Okomentovat