Pár psychologizujících postřehů, ne nadarmo jsem vystudoval sociologii.
Sebe-vědomí
Byl jsem na Czech Dance Aréně, což je takové školící a společenské setkání lidí, co se věnují tanci od disco po street až po tap dance. V rámci toho školení byla skvělá přednáška od Václav Petráš o psychologii efektivního tréninku (jakékoliv pohybové aktivity). Sportovní psycholog hovořil o pojmu "sebevědomí" ovšem ve zcela jiném duchu, než se používá v běžné řeči. Běžně použiváme "sebevědomí" pro označení toho, zda si někdo věří, nebo nevěří, jestli má důvěru v sebe sama. V poloze "sebe-vědomí", když to slovo takt rozložíme, jde o to, abychom byli "vědomí sebe", když obrátím slovosled, aby to bylo jasnější. Tedy zcela bez hodnocení, jestli jsem dobrý nebo špatný, bych si měl být vědomý, kde se nacházím a jaké jsou mé reálné schopnosti. To posouvá dopředu - uznání toho a přijmutí toho, kde se nacházím, je základ pro další rozvoj - to platí jak ve sportu, v byznysu tak i v životě. Co vy a vaše vědomí sebe sama - vidíte se správně??
Prohra jako motor motivace
Asi je zřejmé, že tyhle myšlenky se točí kolem mého zklamání z prvních tenisových zápasů ve Vašeliga.cz :) Pozoruju na sobě, že ty prohry prvních 6 zápasů mně velmi motivovaly k tomu se dál zlepšit. Kdybych nezačal takhle hrát, chodil bych jedenkrát týdně hrát s trenérem a myslel si stál, že hraju docela obstojně. Srovnání s jinými hráči mě vyvedlo z omylu a moje sebe-vědomí mě posunulo někam jinam. Poznal jsem, že moje podání není silné, jak by mělo být, že příliš kazím, prohrávám zápasy hlavou a vůbec reálně nehraju to, co sem i o sobě dlouhodobě tenisově myslel. Musel sem spadnout dolů, abych měl motivaci s tím něco dělat, a tu nyní mám. Prohra potom není špatná, je dokonce potřebná a motivující pro zlepšení se - tedy pokud to nezapíchnete a neutečete od toho :) Sport, jakýkoliv, je ideální rozlišovací kritérium např. při výběru nových kolegů - pokud někdo sportuje, či sportoval, umí soutěžit, má ambice a jen tak se nevzdá. Sportovce beru :) Ještě zpátky k tenisu: jako pozitivní vidím i to, že jsem poznal asi 10 nových lidí za 2 měsíce, lidi se kterými se dá hrát i mimo soutěž. Motivuje, nebo demotivuje vás prohra??
Co byste dělali, kdybyste nemuseli pracovat?
Přiznejme si, že každého z nás to někdy napadlo - co by nastalo v jeho životě, kdyby měl ekonomickou svobodu - tedy nemusel chodit do zaměstnání do firmy, která patří někomu jinému, ale mohl by nepracovat, protože by měl dostatek finančního zabezpečení na život. Já sem nad tím tuhle hodně přemýšlel a nejradši bych, aby tahle situace nikdy nenastala resp. aby nikdy nenastala náhle a ne-plynule. Nejhorší co by se mohlo stát, že by člověk vyhrál ve Sportce :) Rychlost a bezbřehost dostatku financí by se nepochybně podepsala na každém. Neustáli bychom to. Mám sice dostatek svých zájmů a rodinných vztahů a vazeb, abych život naplnil, ale představte si, že 20 let žijete se zaměstnaneckou povinností, že každé ráno musíte na 8 hodin do práce a najednou nemusíte :) To je velký tlak na vlastní disciplinovanost a sebekázeň. Já bych asi dělal víceméně to samé, jen možná o několik hodin denně méně :) a ten čas bych dával do aktivit, kterým se věnuju a nejsou nutně výdělečné z hlediska práce nebo podnikání. A konec konců: práce není jen povinnost, není to je výdej energie, je to i příjem "jiné" energie (tím nemyslím mzdu :)) - tedy vlastní seberealizace, sociální vazby, kolegové (případně kolegyně :)), týmová práce, ambice - no prostě není to jen o tom, že někam chodím, něco dělám a dostávám za to peníze. Co byste dělali vy, kdybyste nemuseli chodit do práce a měli dostatek financí?
Sebe-vědomí
Byl jsem na Czech Dance Aréně, což je takové školící a společenské setkání lidí, co se věnují tanci od disco po street až po tap dance. V rámci toho školení byla skvělá přednáška od Václav Petráš o psychologii efektivního tréninku (jakékoliv pohybové aktivity). Sportovní psycholog hovořil o pojmu "sebevědomí" ovšem ve zcela jiném duchu, než se používá v běžné řeči. Běžně použiváme "sebevědomí" pro označení toho, zda si někdo věří, nebo nevěří, jestli má důvěru v sebe sama. V poloze "sebe-vědomí", když to slovo takt rozložíme, jde o to, abychom byli "vědomí sebe", když obrátím slovosled, aby to bylo jasnější. Tedy zcela bez hodnocení, jestli jsem dobrý nebo špatný, bych si měl být vědomý, kde se nacházím a jaké jsou mé reálné schopnosti. To posouvá dopředu - uznání toho a přijmutí toho, kde se nacházím, je základ pro další rozvoj - to platí jak ve sportu, v byznysu tak i v životě. Co vy a vaše vědomí sebe sama - vidíte se správně??
Prohra jako motor motivace
Asi je zřejmé, že tyhle myšlenky se točí kolem mého zklamání z prvních tenisových zápasů ve Vašeliga.cz :) Pozoruju na sobě, že ty prohry prvních 6 zápasů mně velmi motivovaly k tomu se dál zlepšit. Kdybych nezačal takhle hrát, chodil bych jedenkrát týdně hrát s trenérem a myslel si stál, že hraju docela obstojně. Srovnání s jinými hráči mě vyvedlo z omylu a moje sebe-vědomí mě posunulo někam jinam. Poznal jsem, že moje podání není silné, jak by mělo být, že příliš kazím, prohrávám zápasy hlavou a vůbec reálně nehraju to, co sem i o sobě dlouhodobě tenisově myslel. Musel sem spadnout dolů, abych měl motivaci s tím něco dělat, a tu nyní mám. Prohra potom není špatná, je dokonce potřebná a motivující pro zlepšení se - tedy pokud to nezapíchnete a neutečete od toho :) Sport, jakýkoliv, je ideální rozlišovací kritérium např. při výběru nových kolegů - pokud někdo sportuje, či sportoval, umí soutěžit, má ambice a jen tak se nevzdá. Sportovce beru :) Ještě zpátky k tenisu: jako pozitivní vidím i to, že jsem poznal asi 10 nových lidí za 2 měsíce, lidi se kterými se dá hrát i mimo soutěž. Motivuje, nebo demotivuje vás prohra??
Co byste dělali, kdybyste nemuseli pracovat?
Přiznejme si, že každého z nás to někdy napadlo - co by nastalo v jeho životě, kdyby měl ekonomickou svobodu - tedy nemusel chodit do zaměstnání do firmy, která patří někomu jinému, ale mohl by nepracovat, protože by měl dostatek finančního zabezpečení na život. Já sem nad tím tuhle hodně přemýšlel a nejradši bych, aby tahle situace nikdy nenastala resp. aby nikdy nenastala náhle a ne-plynule. Nejhorší co by se mohlo stát, že by člověk vyhrál ve Sportce :) Rychlost a bezbřehost dostatku financí by se nepochybně podepsala na každém. Neustáli bychom to. Mám sice dostatek svých zájmů a rodinných vztahů a vazeb, abych život naplnil, ale představte si, že 20 let žijete se zaměstnaneckou povinností, že každé ráno musíte na 8 hodin do práce a najednou nemusíte :) To je velký tlak na vlastní disciplinovanost a sebekázeň. Já bych asi dělal víceméně to samé, jen možná o několik hodin denně méně :) a ten čas bych dával do aktivit, kterým se věnuju a nejsou nutně výdělečné z hlediska práce nebo podnikání. A konec konců: práce není jen povinnost, není to je výdej energie, je to i příjem "jiné" energie (tím nemyslím mzdu :)) - tedy vlastní seberealizace, sociální vazby, kolegové (případně kolegyně :)), týmová práce, ambice - no prostě není to jen o tom, že někam chodím, něco dělám a dostávám za to peníze. Co byste dělali vy, kdybyste nemuseli chodit do práce a měli dostatek financí?
Komentáře